Černá Hora

Koncem května roku 2008 jsem navštívil spolu s mým otcem, ornitologem amatérem, Černou Horu. Tento stát na pobřeží Jaderského moře má rozlohu pouhých 13 812km². Hustota zalidnění je 49 osob na kilometr čtvereční, což není mnoho. Republika vznikla na základě referenda 3. 6. 2006. Tolik k zeměpisným informacím.

Do černé Hory jsme přijeli z Bosny a Hercegoviny. První noc jsme strávili v autě nedaleko hraničního přechodu. Ten den jsme pozorovali pouze hvězdy. V okolí auta neustále padalo kamení z okolních svahů pohoří Durmitor. Další zvuky patřily výrečkům. Druhý den v Černé Hoře byl na plazí druhy úspěšnější. Z místa kde jsme nocovali, jsme vyrazili na město Nikšič a pak dál do Podgorice a k moři. V Nikšiči jsme naštěstí špatně odbočili a zabloudili jsme až k Slansku jezeru. Hlad nás donutil k zastávce a tak jsem poprvé začal hledat plazy, otec zatím připravoval snídani. Hned první výprava byla úspěšná. Na stráni nad jezerem lezly desítky ještěrek Archaeolacerta oxycephala. V jejich blízkosti byli k vidění ještěrkovci Algyroides nigropunctatus. Vrátil jsem se k autu pro fotoaparát a snídani. Hodili jsme do sebe jídlo a šli jsme okouknout okolí. Po úzké cestě jsme se vydali směrem od jezera. Na skalkách byly dva výše zmiňované druhy, v místech s křovinami byli k zastižení samci ještěrky zelené (Lacerta viridis), pozorovali jsme jen jedinou samici a jedno mládě, které jsme i chytli. Méně hojné byly ještěrky Podarcis melisellensis. Na keřích zpívaly pěnice kaštanové a po skalkách lezli Ennanthe hispanica. Ušli jsme asi třičtvrtě kilometru a rozhodli jsme se k návratu. Ušli jsme asi 20 metrů zpět a zastavili jsme, na keři vedle cesty seděla pěnice, varovným hlasem na něco pokřikovala. Dali jsme si tu práci a keř jsme prohlédli. Otec našel hnízdo a do něj lezoucího hada. Poté byla řada na mě, hada jsem určil jako užovku stromovou (Zamenis longisimuss). Byl to mladý jedinec dlouhý asi 50cm. Cestou k autu se nám podařilo vyfotografovat pěkného samce Lacerta viridis a jedince Podarcis muralis. U auta jsme vzali mapu, abychom našli naší polohu, podle jezera to šlo celkem snadno. Rozhodli jsme se k návštěvě jezera. Voda v něm byla čistá a pluly v ní spousty ryb. Na břehu jsem zpozoroval ocásek mizící pod kamenem. Kámen jsem dal stranou a ocásek jsem vytáhl. Bylo to sotva 30cm dlouhé mládě užovky podplamaté. Na březích byli skokani, ti však rychle mizeli pod hladinou. U auta jsem slyšel jakési šustění. Zvuk vycházel z plechovky od pití, plechovku jsem vyklopil. Bylo v ní mládě ještěrky zední (Podarcis muralis). Pak už jsme jeli k moři.

U Skadarského jezera jsme našli na silnici přejetého blavora (Pseudopus apodus). U moře jsme se ubytovali v Buljarici. Tam jsme se vydali znovu hledat plazy. Ve velmi špinavém jezírku jsem objevil želvy Mauremys rivulata, naše další kroky směřovaly po pláži k mokřině. Podél polní cesty se slunily velké exempláře ještěrky balkánské (Lacerta trilineata). Na hranici mezi pláží a rákosinami se vyhřívaly užovky obojkové (Natrix natrix). Také zde bylo několik velkých svleček. V jednom z trsů rostlin jsem spatřil užovku pardálí (Elaphe quatuorlineata), měřila kolem 150cm. Na stromech za mokřinou seděly volavky bílé. V odtokovém kanálu se vytvořilo hlubší jezírko, v němž jsme pozorovali živorodky, užovky obojkové a skokany albánské (Pelophylax shquipericus). Za mokřinou jsme našli na silnici přejetého slepýše (Anguis fragilis). V přítoku do mokřiny se v rostlinách schovávali čolci obecní (Lissotriton vulgaris graeca). Na stromě zpíval strnad viničný a o kus dál strnad černohlavý. V dalších dnech jsme na podobných místech pozorovali tytéž druhy. V kanálech u kempu jsme po několika dnech objevili želvy bahenní (Emys orbicularis), po loukách a lesících se celkem běžně daly nalézt želvy zelenavé (Testudo hermanii).

Z Buljarice jsme vyjížděli na kratší či delší výpravy do okolí. Navštívili jsme sousední město Sutomore, odjeli jsme za město a vydali jsme se hledat další plazy. V korytě téměř vyschlého potoka byly želvy bahenní, v keřích na břehu užovky obojkové. Nad vodopádkem seděla ropucha obecná (Bufo bufo), na louce byli blavoři a velká hustota želv zelenavých. Napočítali jsme jich 14. Jedna z nich měla poškozené nadocasní štítky. Vypadalo to, jako ba za ně byla přivázána a nakonec je probrousila a uprchla. Přešli jsme silnici, která rozdělovala louku na dvě části. Na polní cestě byla vytvořená skládka, po ní se procházela želva zelenavá. Na této části louky byli chováni koně. Ti spásali trávu, takže zde želv bylo málo. Pod stromy ale byla mělká, ale rozsáhlá kaluž, v níž se na pohozené pneumatice slunily želvy M. rivulata. V osamoceném keři se ozývalo mládě strnada. Tento den jsme poprvé objevili želvu zelenavou, poté nás už jen udivovalo, to že jsme ji neviděli dřív. Několik želv jsme pozorovali na silnici živé, také několik méně šťastných jedinců.

Další zajímavý výlet byl ke Skadarskému jezeru. U něj by měli hnízdit i pelikáni. Na ně jsme ale štěstí neměli. Pozorovali jsme pouze škeble, užovky obojkové, skokany, živorodky a jedno mládě rosničky (Hyla arborea) těsně po metamorfóze. Cestou do Buljarice jsme našli na silnici přejetého jedince štíhlovky balkánské (Hierophis gemonensis). Na stráni nad jezerem jsme chytli kudlanku. Tímto směrem jsme vyrazili ještě několikrát. Při jedné výpravě jsme spatřili orla skalního, snažil se uprchnout náletům poštolek obecných.

Ovšem ne všechny naše výpravy skončily úspěšně, během hledání zmijí růžkatých (Vipera ammodytes) se nám podařilo pouze vyděsit místního obyvatele s koňmi. Oni nás totiž neviděli přes křoviny. Tento výlet skončil pouze krásnou vyhlídkou na Buljaricu.

V Buljarici jsme pozorovali ještě ze zajímavostí hlenku, houbu, která je schopna pohybu. Také zde v noci pochodovaly spousty ježků, v noci vybírali naší igelitku s odpadky, čímž rušili. Pod stanem se nám ubytovala larva krtonožky.

Po týdnu jsme se vydali na cestu domů. Cestou jsme se ještě na den zdrželi v Chorvatsku. Konkrétně u NP Paklenica. Zde jsme již byli před dvěma lety. Toto uvádím díky zajímavému způsobu hledání hadů. Běžně jsme prohledávali terén tím, že jsme ho prošli, což není vždy účinné. Touto metodou jsme prohledávali tamní louku, když jsme narazili na trojici kosů černých. Vypadalo to, že se perou. Zprvu jsme si jich moc nevšímali, ale pak otec zjistil, že se neperou, ale naletují na velkou užovku pardálí, která jim předtím pravděpodobně vybrala hnízdo. Normálním hledáním jsme objevili šírohlavce Malpolon insignitus, který při obraně funí. Ještě se na louce daly spatřit ještěrky italské (Podarcis siculus).

Černá Hora se prohlásila za ekologický stát, po našem odjezdu byl zaveden poplatek – ekologická daň-za auto, platí se při vjezdu do země. Tento malý stát má ale do ekologického ještě daleko, na mnoha místech se válí odpadky, ty co skončily v popelnici, jsou po večerech páleny. Moře a kempy jsou ale čisté a do začátku července zde asi není ani mnoho turistů. Černou Horu bych doporučil všem milovníkům přírody, je zde spousta zajímavých druhů nejen živočichů ale i rostlin, například různé druhy vstavačů.

Závěrem bych rád poděkoval Petru Vlčkovi za určení skokanů a čolků. A ještě Martinu Jůnovi za uspořádání výpravy a pomoc s fotografováním a lovem plazů.

Fotky najdete na https://cs.balcanica.info/